Ulička č.13
Ulička č. 13
Městečko Villov nebylo vlastně ničím až tak zvláštní. Jen ta nešťastná událost, která se zde stala před 25 lety.Městečko mělo jen 12 000 obyvatel, kteří žili spokojeným malo městským životem.Všichni si zde pomáhali a měli se navzájem rádi.Byl zde krásný kostel kde se konaly nedělní mše, krásné sochy a jinak tu bylo vše co lidé potřebovali ke svému životu.
Zrovna toho dne kdy šel zdejší doktor Peter Karl do důchodu měl místo něj nastoupit mladý doktor z New Yorku jménem Bill Lous, který dostudoval právě nedávno vysokou školu.Peter se odstěhoval ke svým dětem na venkov.A Bill se nastěhoval do jeho starého, malého, ale hezkého domečku.Bill byl mladý,sympatický muž, který rád pomáhal lidem a to nejen nemocným, ale i těm, kteří měli jen problémy se všedními problémy každodenního lidského života.
Ještě než Peter odjel sešel se s Billem, aby mu vysvětlil kde je vše uložené, jací jsou tu lidé a co je vlastně potřeba ke každodennímu ordinování.
Peter: Bille.Nemusíš mít vůbec z ničeho strach.Protože já jsem tady za celých těch 35 let nezažil nic závažného.
Bill: No tak snad vše budu zvládat za nějakou dobu jako vi.
Peter: Lidé jsou tu ochotní.Oni vám pomohou.Bude se mi tu po tom všem asi trošku stýskat.
Bill: Věřím vám.Lidé tu vypadají ochotně a mile.
Peter: Nejen že vypadají, ale také jsou.Měl jsem to tu moc rád, ale už je na čase odejít a užívat důchodu.
Bill: Jste ještě mladík.
Peter se začal smát.Povídali si a pak se rozloučili.A Billovy začala nová kapitola jeho života.Byl rád, že je zrovna tady.Vždy už od dětství to byl jeho sen stát se doktorem a moct pomáhat lidem.Bill neměl lehké dětství.Jeho matka sice byla lékařka, ale otec byl alkoholik a surově bil matku.Na konec se jeho rodiče rozvedli matka začala pít a otec jako by se vypařil.V 18 letech se Bill odstěhoval a začal si vydělávat na studium, které mu matka nemohla platit.Od té doby svou matku neviděl a asi ani nechtěl vidět.
Po tom co se rozloučil s Petrem musel si Bill zařídit vše co bylo potřeba, aby mohl začít ordinovat a bydlet ve svém malém, novém domečku.
Po týdnu bylo vše zařízené a mohl začít ordinovat a i v klidu bydlet.Dokonce měl i sestřičku jménem Gile Ovens.Byla to příjemná postarší dáma, která si dobře rozuměla s lidmi a měla dlouholetou praxi.
A tak začal Bill ordinovat.Jako první byl jeho soused Lous Porter, který bydlel naproti přez ulici.Byl trošku zvláštní a podivín.Ale Bill byl doktor, který se věnoval jen své profesi.
Dalších pacientů bylo jen pár a všichni byli spíš zvědaví na nového doktora než, že byli nemocní.Po konci pracovní doby měla Gile pro Billa překvapení.
Gile: Pane doktore máme pro vás takové malé překvapení na uvítanou tak buďte za deset minut připraven k odchodu.
Bill se usmál a oblékl se.Posadil se a čekal na Gille.
Gile: Tak jdeme pane doktore.
Když přišli k baráku kde bydlela Gile věděl už Bill co ho čeká.Připravili pro něj seznamovací večírek na kterém byla snad polovina města.Seznámil se s lidmi, dozvěděl se něco bližšího o městě a jaké jsou tu zvyky. Všichni ho srdečně a s nadčením přivítali.Po pár hodinách si Bill připadal jako kdyby tu žil od jak tě živa.Nejlépe si, ale rozuměl s Davidem.David byl místní automechanik. Autodílnu zdědil po otci, který nedávno zemřel. Na závěr večírku dostal Bill malí dárek pro štěstí. Knížku: Události Villov.
Bill: Moc vám všem děkuji za krásný večer a dárek.Snad budu mít čas na čtení.Snad mě moc nezaměstnáte.
Všichni se začali smát.
David: Neboj to ti neuděláme.
Nakonec se všichni rozešli a Bill s Davidem také odešli.Šli spolu okolo pekárny.
Bill: Pojď půjdeme tudy.
David: Ne pojď radši tudy.
Bill uviděl v Davidových očích strach z uličky kterou chtěl jít.Byla to ulička číslo 13.Nikdo touto uličkou nechodil rád.Všichni věděli co se stalo ,ale nikdo nevěděl proč a kdo to mohl spáchat.
Bill: Co je? Něco se stalo?
David: Ne nic proč?
Bill: No že tudy nechceš jít.Je to přeci blíž.
David: Ano já vím, ale jen tu prostě nechodím rád a chtěl bych se projít.
Bill: Dobrá, tak půjdeme okolo.
Bill věděl, že s Davidem není něco v pořádku, ale nakonec to nechal být a pokračovali v cestě.Když konečně dorazili domů, rozloučili se a Bill si šel po dlouhém prvním dnu ve své nové ordinaci lehnout.Druhý den ráno, ale zaspal a přišel do práce se zpožděním.Čekárna byla poloprázdná a Gile mu za pozdní příchod ani nic neřekla.Když konečně začal Bill ordinovat jako první na řadu přišla paní Millerová, která trpěla jen tím, že jí bolely záda.Den utekl rychle a než začal pořádně ordinovat byl tu už večer a čas jít domů.
Dnes šel Bill domů sám a tak se rozhodl, že půjde uličkou č. 13.Když byl u pekařství zastavila ho paní Kuperová, která se seznámila s Billem na večírku.
p.Kuperová: Dobrý den pane doktore.
Bill: Dobrý den pani Kuperová.
p. Kuperová: Jdete domů?
Bill: Ano jdu.Měla by jste jít také domu je už docela chladno, aby jste mě pak nemusela navštívit v ordinaci.
p. Kuperová: To snad ne.Raději nechoďte tou uličkou.Říká se o ní, že v ní straší od té doby co se tam stalo.
Bill: Ale pročpak?Co se tam stalo?
p. Kuperová: Vy jste se asi nepodíval do té knihy co jsem vám dala na přivítanou, že?
Bill: Ne, ještě ne.Nějak zatím nemám čas.
p. Kuperová: Chyba pane doktore to by jste totiž měl.V téhle uličce se totiž stala vražda mladé dívky.Nikdy se však nepřišlo na to kdo ji zavraždil.A od té doby se říká, že se duch zemřelé mstí každému kdo touto uličkou projde a prý byla čarodějnice.
Bill: Ale p. Kuperová já jsem lékař a na tohle nevěřím.
p Kuperová: to by jste, ale měl začít věřit.No nic tak nashledanou.
Bill: Nashledanou.
Stejně na rohu Bill zatočil do uličky, ale nic se nestalo.Chvilku nad tím přemýšlel, ale hodně rychle zase zapomněl.Když dorazil domů, řekl si že si otevře knížku o Villov a přečte si ji.Ale na konec stejně únavou usnul.Ráno vstal naštěstí včas.Oblékl se, připravil si věci a vyrazil do ordinace.Při příchodu do čekárny ho čekalo překvapení.Čekárna byla přímo k prasknutí a lidé museli stát.
Gill:Dobrý den, dneska v čas?
Bill:Dobrý den, ano, ano dneska v čas.
Oba se pousmáli a okamžitě se pustili do práce.Čas rychle utíkal a pacientů ubývalo.Naštěstí všichni byli jen nachlazeni a nebo měli jiný drobný problém.Na konci ordinačních hodin Gill všechno poctivě srovnala, uklidila, a dala do pořádku.Odešla v sedm hodin jako, každý den za svým manželem.
Bill se, ale dnes o něco zpozdil v práci, protože si musel něco důležitého dodělat a to kartotéku pacientů.Na konec odešel domů až v půl deváté a byl rád, že už jde domů.
Na rohu pekařství zahnul do uličky.Dnes si, ale všiml podivné skvrny na chodníku.Která tam, ale včera nebyla.Když přišel blíž ke skvrně zjistil, že je to krev.
Bill: Halo je tu někdo.Já jsem doktor pomohu Vám.
Nikdo se, ale neozýval.A tak se Bill rozhodl, že půjde dál domů.V tom, ale uslyšel něco za sebou.Otočil se, ale nikde nikdo.Pomyslel si: že to byla asi kočka.
Hlas: Pomoc, pomoc mi prosím.
Bill se rychle otočil, ale pořád nikoho neviděl a už ani neslyšel.
Bill: Asi to byl vítr.
Nakonec prošel uličkou a pak rovnou domů.Doma ho čekalo malé překvapení.Ve schránce ležel dopis a uvnitř byl výstřižek z novin.
Vražda mladé dívky 14.03.1980.
Mladá dívka jménem Jeal Beatová byla v pátek 13.03. brutálně zavražděna v malém městečku Villov.Byla brutálně ubodána.Do dnes se nenašel pachatel, a ani svědci a ani vražedný nástroj.
Pod článkem byl obrázek místa kde byla vražda spáchána.Bill se podíval na obrázek a došlo mu, že je to ulička které se všichni bojí.A vzpomněl si na to co tam dnes slyšel a viděl.
Bill: Ne to není možné.Asi už jsem přepracovaný, půjdu si raději lehnout.
Další Billův den probíhal stejně jako, každý jiný.Ordinace, pacienti, úklid po pracovní době a jít zase domů.Vše uklidil do kartotéky a byl na odchodu.Bill se otočil ke stolu a na stole ležela ještě jedna karta, ale tak jako by jí tam někdo dal.
Bill: Gill vy jste ještě tady?
Nikdo se, ale neozýval.Tak se natáhl pro kartu, že ji uklidí.Na kartě, ale bylo jméno jeho otce, který se od nich odstěhoval, když mu bylo deset let.Nahlédl do karty a zjistil, že jeho otec bydlí na konci městečka.Neměl v plánu ho navštívit a ani nic podobného.Vzal kartu a uložil jí zpátky do kartotéky.Pak odešel domů.Jako každý den šel uličkou.A jak mile do ní zatočil začali se dít divné věci.Bill slyšel jako když za ním někdo chodí a snaží se mu něco říct.
Bill: Halo, je tu někdo?
Hlas: Pomoc mi!Náš otec!
A v tom se ozval strašný a děsivý výkřik.Bill se rychle otočil a rychlím krokem zamířil ven z uličky.Za uličkou se zastavil a ohlédl se do ní.Uviděl tam temnou postavu, která ale hned zase zmizela.Po příchodu domu konečně otevřel knihu, kterou dostal a začetl se do ní.A hlavou se mu honilo spoustu otázek.Kdo to byl?Co je s otcem?Je to možné?Otázek bylo ještě mnohem víc.Pak se, ale dostal ke kapitole s názvem Ulička č. 13.Stálo tady: Dříve to byla poklidná část našeho městečka, ale jen do té chvíle než tam byla brutálně zavražděna Jeal Betová.Od té doby je ulička místem kde se dějí zvláštní věci.Jeal se mstí každému kdo touto uličkou projde.
Bill byl však jiného názoru.Myslel si, že Jeal chtěla jen pomoc a ne ubližovat.
Bill: Ale ne.Asi jsem se zbláznil.To není možné.
Na chvilku tomu začal věřit.Ale jak rychle tomu začal věřit tak i tak rychle zase přestal.Nakonec si šel lehnout.Další den byla čekárna plná pacientů.První byl na ředě Lous, jeho soused od naproti.
Bill: Ahoj Luosi, co tě trápí?
Lous ale neodpovídal a jen na něj zíral.
Bill: Lousi je ti něco? Jestli ne tak nezdržuj mam čekárnu plnou pacientů.
Lous: Vím to já to vím.
Bill: A co víš?
Lous se zvedl, podíval se na Billa a v očích měl záblesk strachu.Otočil se odešel z ordinace.Gill se přišla zeptat co mu bylo, ale Bill neodpověděl, proto že to sám nechápal a nevěděl co mu bylo.
Bill: Pošlete mi dalšího pacienta Gill.Děkuji.
Gill se otočila a šla zavolat dalšího pacienta.Bill věděl, že Lous je podivín, ale nemohl zapomenout na záblesk strachu v jeho očích.Zbytek dne už proběhl v klidu.Nikdo nebyl vážně zraněn nebo snad nemocen.Po pracovní době, když už i Gill odešla sedl si Bill za stůl a v ruce držel kartu svého otce.Nakonec jí, ale odložil a šel domů.
Ulice byli prázdné, snad jen kočky tu a tam někde proběhli a v oknech se odráželi záblesky z televizorů.Hned po tom co Bill zahnul do uličky začalo se ozývat žalostné volání.
Hlas: Pomoc, pomoc.Náš otec.
Bill: Halo. Kdo jste?
Hlas: On to ví! On to ví.
Bill: Kdo to ví?
Nikdo se už, ale neozval.Billovy to už přišlo divné.Rozhodl, že se pokusí zjistit něco bližšího o tom co se vlastně stalo.Snad tomu už začal i věřit.Po cestě přemýšlel co to všechno mohlo znamenat.On to ví?Kdo? A co ví?
Když došel Bill domů udělal si kafe a sedl si do křesla.Zadíval se na okno a hlavou se mu stále honili stejné otázky.Přemýšlel, ale stále nemohl na nic přijít.
Bill: No tak mysli byle.Kdo to ví?
Jen co to dořekl začala se hýbat záclona.Zadíval se na ní.Zvedl se a pomalu šel k oknu.Okno bylo,ale zavřené.Když došel k oknu jako by to ustalo.Odhrnul záclonu a zadíval se z okna ven.Uviděl barák kde bydlel Lous a v tom mu to došlo.
Bill: Ach, ano.Lous říkal, že to ví.
Okamžitě se oblékl a vydal se přes ulici k Lousovy.Zazvonil a čekal až mu přijde otevřít.Dveře se otevřeli a v nich stál Lous.
Lous: Věděl jsem, že přijdeš.Pojď dál.
Bill šel dál.Lous šel udělat kafe a oba se posadili do křesel naproti sobě.
Bill: Tak co víš Lousi?
Lous: Vím kde je zbraň.
Bill: Jaká zbraň?
Lous: Ta kterou byla zabita.
Bill: Ty víš kde je zbraň kterou byla zabita Jeal?
Lous: Jo, vím.
Bill: Kde? A proč jsi to neřekl vždyť je to už pětadvacet let.
Lous se zvedl a na chvilku někam odešel, ale za chvilku se vrátil a v ruce držel athame.Byla na něm zaschlá krev.Bill se podíval na Louse a pak na nůž.Athame byl nůž, který používali čarodějnice při svých obřadech.Tohle věděl Bill od své matky, která se o to zajímala.A jeho otec jí za to bil, protže si o ní myslel , že je čarodějnice.
Bill: Lousi kde jsi tu dýku vzal?
Lous: Pojt´ se mnou.
Bill se zvedl a šel za ním. Neměl z toho dobrý pocit, ale byl si jistý, že Lous nikoho nezabil.Akorát nevěděl kde ji vzal.Došli k oknu v kuchyni, ze kterého byl výhled do uličky č. 13.To znamenalo, že Lous všechno viděl z okna v kuchyni.
Bill: Ty jsi to všechno viděl, že ano?
Lous: Ano a pak, když to hodil do popelnic šel jsem proto.
Bill: Ale proč jsi to neohlásil?
Lous: Nikdo mě tu nemá rád a nikdo by mi nevěřil proto jaký jsem. Zavřeli by mě.
Bill: A co jsi tak špatného udělal?
Lous: Myslí si o mě,že jsem čaroděj jako Jeal.Ona se mnou mluví.
Bill: Kdo s tebou mluví? Ty myslíš Jeal.
Lous: Ano, Jeal.A s tebou taky mluví.Jinak by jsi nepřišel.Musíš jí pomoct.
Bill: Viděl jsi tvář toho kdo jí zabyl.
Lous: Ne, ale řekla mi to.
Bill: A co ti řekla?
Lous: Že ji zabil tvůj otec.
Bill si dal okamžitě všechno dohromady, ale nevěděl proč by jí zabíjel jaký měl k tomu důvod.
Bill: Ale jaký by měl důvod k tomu jí zabíjet?
Lous: Protože to byla jeho dcera, která byla čarodějnice. A navíc po něm chtěla peníze, které on neměl.
Bill: Tak proto náš otec.Ale jak to vždyť byla o dva roky starší?
Chvilku přemýšlel a pak na to přišel.
Bill: No ano ty jeho služební cesty do Villov.To bylo ještě před tím než ho vyhodili.
Bill vzal athame a okamžitě šel do ordinace.V ordinaci si vyndal na stůl otcovu kartu a kartu Jean.A vedle karet položil athame.V Jeaniných záznamech byla i zprava z pitvy.Otevřel otcovu kartu a chtěl zjisti jestli je možné, že Jean byla jeho dcera. Krevní skupina opravdu seděla a Billův otec měl na pravém boku znamínko, které bylo dědičné. Jean ho měla také na pravém boku.Rozhodl se, že zajde k otci, aby mu odebral vzorek krve na rozbor.Z nože setřel zaschlou krev, aby jí také mohl poslat na rozbor.Zůstal v ordinaci až do rána.Po příchodu Gill jí oznámil, že dnes se nebude ordinovat.
Bill: Gill, dnes se nebude ordinovat musím si zařídit něco osobního.
Gill: Jistě pane doktore.Nevypadáte dnes moc dobře.
Bill: Gill zavolejte do laborky a řekněte jim, že jim ve dvě pošlu dva vzorky krve a potřebuji zjistit krevní skupinu.
Gill: Jistě hned tam jdu zavolat.
Bill odešel a Gill se rozhodla, že uklidí kancelář.Na stole zahlídla dvě karty.Jeal a Deana Louse.A došlo jí, že Dean je Billův otec.
Gill: Ale co s tím má společného Jeal?
Bill zastavil pře otcovým domem a chvilku váhal zda má jít do vnitř.Vstal, vzal si tašku s věcma a šel směrem ke dveřím.Zastavil se před dveřmi a zazvonil.Dveře se otevřeli a v nich stál jeho otec.Zůstali na sebe zírat.Po chvilce otec promluvil.
Dean: Co tu chceš?Snad po mě nechceš také peníze?
Bill se zarazil a uvědomil si co mu říkal Lous.Jeal chtěla po otci peníze.
Bill: Ne proč?Jen jsem ti přišel odebrat krev.
Dean: A na co?Jaký k tomu máš důvod?
Bill: jsem tu nový doktor a ty už jsi dlouho nebyl u doktora.A tohle je povinnost.
Dean: Vím, že jsi tu doktor.Hm, no tak pojď dovnitř.Ale nic ti nenabídnu.Nic ani nemam.
Bill: Dík. Ale od tebe nic nechci.
Bill mu odebral krev a hned po tom zase odešel.Přítomnost jeho otce mu byla proti srsti.Byl mu odporný vším co udělal.Rychle se vrátil do ordinace a dal Gill dva vzorky, aby je odeslala.Gill si je vzala a šla je poslat.Hned jak se vrátila zeptala se jestli je Dean jeho otec.
Bill: Ano je to můj otec, ale nerad bych se o tom bavil.
Gill: Ano jistě.
Bill: Kdy přijdou výsledky do tří dnů.Řekla jsem jim, že to spěchá.
Zůstal v ordinaci do večera.Gill šla domů dřív.Nechtělo se mu domů a ani jít uličkou, protože věděl co ho čeká.Vstal, zamkl ordinaci a šel domů.Při průchodu uličkou mu něco v jeho srdci řeklo zastav.Bill zastavil a jen tam tak stál.A řekl:
Bill: Ukaž mi Jean co se vlastně stalo?
Možná se potřeboval přesvědčit jestli je to všechno skutečnost a nebo si jen něco namlouvá.Když se probral vznášela se před ním temná a ztrápená postava.
Hlas: Chceš to vidět?
Bill: Ano.
Bill měl z toho strach a tělem mu projížděl mráz.V životě by nečekal, že bude věřit a nebo, že se dokonce potká s duchem své nevlastní sestry.Než se stačil probrat postava, která se proti němu vznášela se k němu začala pomalu přibližovat.Neuhnul ani o krok jen tam tak stál a čekal co se bude dít.Postava se zastavila přímo před ním.A řekla:
Hlas: Neboj.Ukážu ti to.
A vstoupila do jeho těla.V ten okamžik cítil Bill ještě větší chlad uvnitř svého těla.Ale co cítil hlavně byla strašná bolest, kterou Jean trpěla.Nebyla jen bolest způsobená zraněním, ale hlavně bolest od srdce.Jeal mu začala přemítat vzpomínky na její dětství, na to jak poznala otce a na osudnou noc.
Jean se toho osudného dne strašně pohádala s otcem.
Jean: Potřebuji nějaké peníze.Pro matku je těžce nemocná.
Dean: A kde je mám asi vzít ty čarodějnice proklatá.Táhni z mého domu.
Jean: Dítě jsi jí mohl udělat, ale to ostatní tě už nezajímá co.Buď mi dáš peníze nebo se sejdeme u soudu.
Dean: Ty mi tu budeš vyhrožovat. Vypadni z mého domu nedám ti ani floka ty čarodějnice.
Jean: Tak se sejdeme u soudu.
Jean odešla z jeho domu.Dean se bál, že bude muset začít platit a tak se za ní vydal.Jak jinak než, že měl v sobě sklenici whisky.Když byla Jean v uličce č. 13 chytl jí za ruku.Jean se mu bránila, ale marně.Vytáhla athame a začal do ní bodat.
Dean: Čarodějnice proklatá.Jsi stejná jako moje bývalá a tvoje matka.
Otřel rukojeť nože a hodil do popelnice a pak utekl.Další den našli bezvládné tělo Jean v kaluži krve.Nikdo však nenašel vraha a ani zbraň, ačkoliv jí sebral Lous, který to celé vyděl z okna.
Jean vystoupila z Billova těla a Bill přišel zase k sobě.Padl na kolena a bolest, kterou cítil polevila a nebyla už tak velká.Ale tahle bolest kterou cítil teď byla jeho.Že ztratil sestru, kterou nikdy nepoznal.Plakal a zároveň měl zlost, ale věděl, že za tím nic nemůže dělat.A proto vstal a šel domů.Po příchodu domů si šel lehnout, ale za žádnou cenu nemohl usnout.
Další dva dny byly dlouhé.Čekání na to jak dopadnou výsledky bylo nekonečné, ale i přes to se Bill plně věnoval pacientům a ordinaci.Každý večer šel domů utahaný.Ale už nechodil uličkou.Raději chodil okolo.I když věděl, že teď už je to jedno kudy půjde raději chodil okolo s Davidem.
Konečně tu byl den kdy přišly výsledky.
Gill mu je přinesla do ordinace a položila mu je na stůl.
Bill: Gill teď chci být o samotě a dneska nebudeme ordinovat.Mám něco velmi důležitého.
Gill: Jistě pane doktore.A mohla bych tedy jít brzy domů.
Bill: Jistě. Běžte.
Gill: Děkuji.
Bill vzal do ruky výsledky z laboratoře a otevřel obálku.V tom ucítil lehký vánek a mráz jako by u toho s ním byla i Jeal.Vytáhl z obálky papíry a četl:
Zpráva: Výsledky testů na shodnost krevních skupin je pozitivní.Skupiny jsou AB.
Bill koukal na zprávu a chvilku mu trvalo než si ujasnil co teď musí udělat. Bylo mu to jasné, ale nevěděl jak to dokáže policii.Vzal papíry s výsledkama a athame.Zamkl ordinaci a vydal se k otci.Před domem se zastavil vzal telefon a zavolal na policii.
Bill: Dobrý den, jsem na north streat číslo domu 75 Dean Lous chci nahlásit nevyřešenou vraždu.
Zvěsil a vydal se k domu.Zazvonil.Dveře se otevřeli a v nich stál Dean.
Dean: Co tu zase chceš?
Bill rozrazil dveře a vešel dovnitř.
Dean: Co to má znamenat?Co tu chceš? Radši vypadni.
Bill: Proč, jinak mě zabiješ.Například jako Jeal?
Dean: O čem to mluvíš?
Bill: Všechno Vím.Jeal byla tvoje dcera co?Chtěla po tobě peníze pro svojí matku a ty jsi byl jako každý den opilej.A tak jste se pohádali.Ona řekla, že se sejdete u soudu a tak jsi za ní šel a ubodal jsi jí tímhle athamem co?
Dean: Jak to víš, že to byla moje dcera a kde jsi vzal ten nůž.Byla to stejná čarodějnice jako tvoje matka.
Bill: Matku do toho nepleť.
Dean: Jo zabil jsem jí a co nikdo mi to nemůže dosvědčit a ani ty.Nemáš důkazy jen ten nůž kde nejsou už žádné otisky.
V tu chvíli ucítili oba chlad a silnou bolest.
Dean: Co to je? Co to znamená?Už dost slyšíš tak už dost.
Bill: To je Jean.To je její bolest, kterou cítí, a kterou jsi jí způsobil ty.
V tom se ozval zvonek.Byl šel otevřít.
Dean: Kam jdeš?Nechoď tam!
Ve dveřích stáli policisté.
Policisté: Dobrý den, to vy jste chtěl nahlásit vraždu.
Bill: Ano pojďte dál.Tady máte výsledky testů krevních skupin Dean Louse a Jean Beatové.
Policista: To je ta zavražděná dívka před pětadvaceti lety.
Bill: Ano. Dean ji zabyl protože to byla jeho dcera a chtěla ho dát k soudu, když jí neposkytne peníze pro její nemocnou matku.A on ji je nechtěl dát a tak se za ní vydal a ubodal ji.
Policista: A máte ještě nějaké důkazy?
Bill: Ano nůž, kterým byla ubodána.
Policista: Zavolej Sama ať přijde porovnat otisky.A vy máte ještě nějaké důkazy.
Bill: Ne už ne.
Dean: No tak prosím vás snad by jste mu nevěřili.Chce se mi akorát pomstít je to můj syn.
Policista Sam: Otisky neodpovídají.
Policista: Je mi líto, ale není dostatek důkazů.
Bill: To vám tohle nestačí? Máte výsledky a nůž.
Policista: Je mi líto, ale to nejsou důkazy.
Policisté se otočili a chtěli odejít.Jenže začal foukat silný vítr a dveře se zavřely.A spustil se kazeťák, který stál vedle dveří na skříni.Policisté zpozorněli.Ozval se tam Billův a Deanův hlas.
Dean: Co to má znamenat?Co tu chceš? Radši vypadni.
Bill: Proč, jinak mě zabiješ.Například jako Jeal?
Dean: O čem to mluvíš?
Bill: Všechno Vím.Jeal byla tvoje dcera co?Chtěla po tobě peníze pro svojí matku a ty jsi byl jako každý den opilej.A tak jste se pohádali.Ona řekla, že se sejdete u soudu a tak jsi za ní šel a ubodal jsi jí tímhle athamem co?
Dean: Jak to víš, že to byla moje dcera a kde jsi vzal ten nůž.Byla to stejná čarodějnice jako tvoje matka.
Bill: Matku do toho nepleť.
Dean: Jo zabil jsem jí a co nikdo mi to nemůže dosvědčit a ani ty.Nemáš důkazy jen ten nůž kde nejsou už žádné otisky.
Dean: Jak je to možné? To přece není možný! Já jí, ale nechtěl zabít. Měl jsem vztek a byl jsem pod vlivem alkoholu.
Policista: Tak pojďte. Seberte ho.
Policisté Deanovy nasadily pouta a odvedli ho do auta. Ještě zajistili stopy a dům.
Policista: Proč jste to nepustil hned?
Bill se jen pousmál nic neřekl a odešel domů.Lehl si do postele a hned usnul.Zdál se mu sen ve kterém byla Jeal konečně šťastná a děkovala mu za pomoc.Další den ráno vstal Bill brzy a šel na hřbitov.Po cestě koupil kytku, kterou pak položil Jeal na hrob.
Bill: Děkuji ti Jeal. A mrzí mě, že jsem tě nemohl poznat.
V ten okamžik ucítil jako by ho Jeal držela za ruku.Pousmál se a odešel do ordinace.Policisté konečně tento případ uzavřeli a Dean dostal takový trest jaký si zasloužil.Doživotí.Lous musel s Billem k výslechu kvůli tomu, že u sebe držel vražednou zbraň dostal 300 hodin veřejně prospěšných prací.Uličkou č. 13 zase začali procházet lidé. A od té doby se mohl Bill naplno věnovat ordinaci a pacientům.
Napsala: Kristýna Staňová
erzgrdth
(Monika, 29. 1. 2009 11:01)